Kolečko není domov, do kterého se člověk po úrazu nastěhuje natrvalo. Je přesným opakem. Má být přechodnou zastávkou na cestě zpět do běžného života. Klienti z celé České republiky zde budou zpravidla tři měsíce. Během nich si vyzkoušejí vše, co budou později potřebovat doma. Sami si nakoupí, uvaří, vyrazí do města nebo do restaurace, budou sportovat, řešit návrat do školy či zaměstnání a znovu si zvykat na život, ve kterém o sobě rozhodují především oni sami.
Myšlenka vybudovat v Prachaticích takové zařízení vznikla před několika lety. Stavba byla zahájena v srpnu 2024 a po dvou letech už na místě původního objektu v Nemocniční ulici stojí moderní bezbariérové zařízení s dvanácti bytovými jednotkami, společnými prostory, tělocvičnou a veřejně přístupným bistrem.
Náměstkyně hejtmana Jihočeského kraje Lucie Kozlová při slavnostním otevření neskrývala dojetí. „Když jsme tady před dvěma lety s panem hejtmanem symbolicky zahajovali stavbu, tak jsem si takhle krásný výsledek ani nedokázala představit. A sami vidíte, jak se to podařilo. Mám z tohoto projektu obrovskou radost. Troufnu si říct, že podobně komplexní zařízení v České republice neexistuje. Inspirovali jsme se i ve Švýcarsku, ale hlavně jsme ho plánovali společně s lidmi, kteří sami na vozíku žijí a vědí, co skutečně potřebují. A teď je Kolečko tady. Skutečné a připravené pomáhat lidem po úrazu vrátit se do života,“ uvedla náměstkyně.
Pokoj jako skutečný byt
Každý pokoj má vlastní kuchyňku a prostornou koupelnu uzpůsobenou tak, aby se v ní člověk na vozíku mohl bezpečně pohybovat a zvládat sebeobsluhu. I zdánlivé detaily mají svůj důvod. Místo běžné dlažby a obkladů jsou například použity měkčí povrchy. Pokoje mají širší jedenapůllůžkové postele, protože Kolečko počítá také s návštěvami partnerů a respektuje soukromí i partnerský život svých klientů.
„Nechceme lidi učit žít v sociálním zařízení. Chceme je připravit na to, aby nás už nepotřebovali. Aby si po návratu domů dokázali říct, jak chtějí bydlet, jakou pomoc potřebují, co zvládnou sami, aby se mohli vrátit ke studiu nebo do práce a žít svůj vlastní život,“ uvedla ředitelka Kolečka Hana Vojtová. Právě u ní se totiž před lety zrodila myšlenka Kolečko vybudovat. Do jeho přípravy se od samého začátku zapojil také Zbyněk Sýkora, dnes senátor Parlamentu ČR, který už mnoho let žije na vozíku. S Hanou Vojtovou podle svých slov více než tři roky konzultoval nejen samotnou bezbariérovost zařízení, ale také to, co označuje za „mentální bezbariérovost“, tedy prostředí, které člověka nebude uzavírat do jeho pokoje, ale naopak ho bude motivovat k samostatnosti a návratu mezi lidi.
„S paní ředitelkou jsme byli od začátku v úzkém kontaktu a řešili jsme bezbariérovost nejen tu architektonickou, ale i tu mentální. Snažil jsem se předávat zkušenosti, které jsem za 25 let života na vozíku získal, a opravdu jsme společně ladili detaily od začátku až do konce. Ještě krátce před otevřením jsme třeba řešili, proč nejsou televize na pokojích. Paní ředitelka mi řekla: ‚Ale pane Sýkoro, oni přece musí mít televizi v bistru, aby se chodili socializovat, a ne na ni koukali sami na pokoji.‘ A právě to ukazuje, do jakého detailu je Kolečko promyšlené. Největší dík za to patří právě paní ředitelce,“ řekl senátor Sýkora.
Káva, práce a roboti Karla a Karel
Jedním z nejneobvyklejších míst celého Kolečka bude veřejně přístupné bistro. Klienti se budou podílet na jeho provozu, komunikovat se zákazníky, přijímat objednávky a obsluhovat hosty. Pomáhat jim budou i dva obslužní roboti Karla a Karel. Bistro ale nebude jen místem pro kávu a svačinu. Má se stát přirozeným centrem celého domu, místem pro setkávání, besedy, tematické večery i návštěvy veřejnosti. Právě tady bude také jediná televize v celém Kolečku. Záměrně. Místo sledování televize o samotě na pokojích má podporovat společné trávení času a vzájemný kontakt.
Kolečko se zároveň otevře okolnímu světu. Spolupracovat chce s blízkou školou, jejíž žáci a studenti budou moci chodit do bistra, účastnit se společných aktivit a přirozeně se setkávat s lidmi na vozíku. Projekt chce navázat spolupráci také se zaměstnavateli, aby si klienti mohli vyzkoušet různé pracovní činnosti a firmy naopak poznaly možnosti lidí s pohybovým postižením.
Samostatnost neznamená být na všechno sám
Součástí Kolečka je prostor pro rehabilitaci, samostatné cvičení a protahování, relaxační místnost s vanou i tělocvična. Do života zařízení se budou zapojovat také lidé, kteří sami už řadu let žijí na vozíku a mohou novým klientům předávat zkušenosti, které se z učebnic naučit nedají.
Velkou roli bude mít také společný každodenní život. Klienti budou například společně vařit a dělit se o běžné povinnosti. Jeden den připraví oběd jeden, příště někdo další. I tím se budou učit spolupracovat, plánovat a převzít odpovědnost za vlastní život. Kolečko přitom nebude pracovat jen se samotnými klienty. Po vážném úrazu se totiž mění život celé rodině. Rodiče a partneři mají přirozenou potřebu pomáhat a chránit. Někdy ale právě strach o blízkého člověka může nevědomky bránit jeho cestě k samostatnosti. Také rodiny se proto budou učit hledat hranici mezi potřebnou pomocí a důvěrou, že jejich blízký může řadu věcí opět zvládnout sám.
Za tři měsíce zpátky domů
Po zpravidla tříměsíčním pobytu by se měli klienti vracet do vlastního prostředí. Už ale s konkrétní zkušeností, co zvládnou sami, jaké úpravy potřebují doma, jakou pomoc chtějí využívat a co potřebují pro návrat ke studiu, zaměstnání nebo aktivnímu společenskému životu.
Právě v tom spočívá hlavní smysl Kolečka. Nemá člověka připoutat k další instituci. Má mu pomoci, aby ji mohl co nejdříve opustit.
Projekt zároveň ověří model, který by se v budoucnu mohl stát inspirací pro další města a regiony. Propojuje bezbariérové bydlení, praktický nácvik samostatnosti, pracovní zkušenost, podporu rodiny i každodenní kontakt s veřejností.
Realizace chráněného bydlení Kolečko stála celkem téměř 140 milionů korun. Na vybavení je počítáno s dalšími 18 miliony. 80 milionů korun šlo z prostředků Evropské unie v rámci Národního plánu obnovy. Jihočeský kraj poskytl nenávratnou finanční výpomoc ve výši 76 milionů korun na stavbu i vybavení a zároveň zajistil předfinancování celé akce. Architektonický návrh připravila společnost Bianco Architects. Stavbu realizovala společnost EDIKT a. s. Na vzniku projektu se podílelo také město Prachatice.
